Poslední jízda

Humbuk

1:CHmasey vtáhl do plic dech těch lAidí, co jdou po schodech
tam pGod zem, kde si utkal pavouk mF#etra síť svých tras,
vHme šlépějích stínů, jimž se mArtvolný svit zářivek
stal štGítem před zoufalstvím, co jim v dF#uších zasel mráz,
Gotráveným vzduchem dýchá hDořkou pachuť smrti,
ten vzduch nEmezná vláhu deště jako nF#ezná slunce zář,
CHmasey jde tím světem ozvěn zmAírajících zvuků
a bGezejmenných bláznů, které dF#ěsí vlastní tvHmář.A 
R:SlDýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nA7ejsi,"
slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a vDýš,"
slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, CA7asey,"
slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavDíšF#?"Hm 
2:Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.
R:Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:39.977+00:00
Výsledky hledání: